Travel Czech
I. UKÁZKA ZPRACOVANÉHO PR ČLÁNKU (vč. dotodokumentace)
NEJLEVNĚJŠÍ VÝLET DO AFRIKY
Výsostné postavení mezi patnáctkou českých zoologických zahrad nezapře nejslavnější z nich – zoologická zahrada ve Dvoře Králové nad Labem. Vstupní slogan na internetových stránkách nenechá nikoho na pochybách, v čem tkví její síla i kouzlo. Díky největší kolekci afrických zvířat v Evropě, se anoncovaný: „Nejlevnější výlet do Afriky“, tady totiž stává skutečností.
V zahradě, jejíž historie se začala psát roku 1946, se dnes pyšní více než 2 050 kusy zvířat ve 320 druzích. Vloni si je přišlo prohlédnout 502 tisíc návštěvníků od nás, i z ciziny. Kromě vzácných a ohrožených druhů zvířat, které se zdejší odborníci snaží navracet zpět na černý kontinent, nabízí zahrada jako jediná v Evropě unikátní africké SAFARI. Od dubna do října vyjíždějí speciální safaribusy na projížďku mezi více než 130 kopytníků a 60 ptáků, umístěných ve volných výbězích. Na zebry, žirafy, nosorožce, ale třeba i gepardy, kormorány, volavky či pelikány si do malebného údolíčka potoka Netřeby, můžete vyjet i večer. Odměnou jsou vám zážitky, ne nepodobné těm z daleké Afriky…
Neopakovatelnou atmosféru australské a africké savany, tropického lesa v daleké Asii či jihoamerického deštného pralesa, zažijete i ve zdejším Ptačím světě, kdy vám nad hlavami zcela volně krouží desítky pestrobarevných opeřenců. Se stejným úžasem budete pozorovat obyvatele korálového útesu v další specializované expozici – ve Vodním světě. Tisíce litrů vody s věrohodně imitujícím prostředím Tropické řeky a jejího okolí, odděluje od návštěvníků pouhopouhých sedm centimetrů průzračného skla. Obdivovat z bezprostřední blízkosti tak můžete například exotické sladkovodní ryby, nehybné gekony, mohutné plazy, ale i třeba líně zívající krokodýly. K atraktivním patří ve Dvoře Králové rovněž pavilon Africké savany s výběhem slonů a expozice primátů s orangutany, šimpanzy, gorilami a největší skupinkou guerézy angolské.
Zoologická zahrada dosahuje v současné době výjimečných světových úspěchů v chovu nosorožců, žiraf, zeber, ptáků a řady druhů afrických antilop. Jako jediným v Evropě se ve dvorské ZOO podařilo v zajetí odchovat dvě mláďata nosorožce dvourohého. Letošní sezónu obohatí ve výbězích i další mláďata – např. gepardů, antilop, zeber, ale i tygřat ussurijkých (dříve sibiřských) – tři slečny a jeden mladík. Ve dvou vrzích se narodili tygřici Nině, která je po narození bohužel nepřijala. Na řadu proto přišel umělý odchov. Malým tygřím chomáčkům se tak od prvních dnů musely věnovat náhradní (lidské) maminky. Pětkrát denně dostávali tygříci speciální koňské sérum, zředěné tatrou, vylepšené žloutkem a vitamíny. Po čtrnácti dnech už každý z nich vážil okolo tří kilogramů. V dospělosti dosahují samci váhy až stonásobně vyšší., čímž se - co do velikosti - řadí na první místo mezi kočkovitými šelmami. Na celém světě však dnes bohužel žije už jen pouhá tisícovka tygrů ussurijských a každoročně se jejich počet ve volné přírodě, kde se jejich stavy odhadují maximálně do 300 kusů, nadále snižuje.
Ve speciálním odchovném zařízení objevíte ještě další unikum – bájnou pralesní žirafu okapi. Dva samci – Deto a Ahadi , jsou jedinými žijícími žirafami tohoto druhu ve střední Evropě. Ve volné přírodě se pohybuje už jen okolo 6 až 11 tisíc okapi. V celé Evropě jich objevíte v nejrůznějších institucích pouhých 113 kusů. Poprvé se tohle bájné zvíře dostalo živé mimo africký kontinent roku 1919. A trvalo dalších 85 let, než našlo útočiště u nás. Chovatelé ve dvorské ZOO ale věří, že se jim do budoucna podaří tento vzácný druh za pomocí nových samic i rozmnožovat. Celková kapacita zdejších stájí pro okapi výhledově totiž počítá až se třemi páry.
Výčet zajímavostí, které nabízí zoologická zahrada ve Dvoře Králové nad Labem, je opravdu velký. Zapomenout nesmíme také na oblíbenou adopci zvířat. Aktivity se však neomezují pouze na zvířata. Návštěvníci mají v ZOO k dispozici kvalitní zázemí (občerstvení, restauraci a hotel), připraveno je pro ně nespočet doprovodných akcí, odborných přednášek i pravidelných výstav. Své stálé místo našla ve zdejším letohrádku i jedinečná expozice obrazů pravěké fauny a flóry, nazvaná „Pravěk očima Zdeňka Buriana“. Vyjde-li vám po procházce či projížďce zahradou čas ji shlédnou, určitě si tuto českou kulturní památku nenechte ujít.
II. UKÁZKA ZPRACOVANÉHO PR ČLÁNKU (vč. fotodokumentace)
JAK SE „RODÍ“ LOUTKY
Do Ameriky, Číny, Japonska, či do Izraele – pokud se týká těch vzdálenějších destinací, ale i do nespočtu míst téměř po celé Evropě si našly cestu už desítky originálních marionet, jejichž autorem je český loutkař, malíř, sochař a ilustrátor Jiří Šimek. Některé se staly ozdobou soukromých interiérů, jiné tvoří základ loutkářských muzejních expozic – a to jak u nás, tak v cizině.
Jiří Šimek si svoji cestu za uměním musel tvrdě prošlapat. Za minulého režimu nesměl kvůli svým politickým názorům samostatně vystavovat. Naštěstí nezahořkl a své umělecké ambice plně rozvinul pro roce 1989. Za posledních 15 let má na svém kontu více než tři desítky úspěšných autorských výstav a každoročně o jeho umělecké artefakty projevují zájem galeristé z celé České republiky. 75letému rodákovi z Hlinska by jeho věk rozhodně nikdo nehádal. Jeho úžasnou vitalitu a umělecký drajf by mu mohl závidět nejeden začínající umělec. Svoje nadání dokázal Jiří Šimek zhodnotit hned v několika oborech – je malířem, ilustrátorem, sochařem i tvůrcem originálních loutek. Tak širokou škálu vzájemně prolnutých oborů může v České republice nabídnout jen několik umělců. Je to prý výhoda, ale zároveň i obrovský závazek, zdůrazňuje sám autor. K nejžádanějším z jeho děl patří jeho dřevěné marionety.
Než se v útulném pardubickém ateliéru pod rukama Jiřího Šimka zrodí nová loutka, trvá to několik měsíců. Na začátku je obyčejná tužka a papír. Ruku autora však nevede náhoda, ale jeho konkrétní umělecký záměr. A kde nachází inspiraci pro svá díla? „Ta inspirace je prakticky ze života, z přírody, z literatury, z toho, co je okolo nás,“ vysvětluje pan Šimek a dodává: „Není to popis – té reality, je to přetaveno do mé vlastní fantazie.“ Díky ní, tak každoročně obživne v jeho řezbářské dílně nespočet černobílých či barevných hejkalů, skřítků, loupežníků, čertů a dalších postaviček. „Když dělám náročnější výraz, tak si nejdřív udělám ze sochařské hlíny model a teprve potom jdu do dřeva.“
Své loutky tvoří pak Šimek z lipového dřeva. S pomocí dláta a palice vdechuje život marionetám především z českých pohádek – nečastěji čertům, čarodějnicím, hejkalům….. vichrnici z Vysočiny či známým: Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku. Výjimkou však nejsou ani postavičky zahraniční.
Základní sochařské pravidlo, které si pan Šimek osvojil po vzoru věhlasného malíře a sochaře Michelangela Buonarottiho, spočívá v umění ubírat. Jeden chybný zářez a všechno může být zničeno. Vdechnutý osobitý výraz i neopakovatelný charakter řadí dřevěné loutky Jiřího Šimka ke špičkám u nás. O tom, že dokáží svým výrazem sdělit i vážná poselství se už před lety přesvědčili diváci při dramatizaci knihy Radka Johna Memento. Sochy – loutky, s nimiž se hrálo, přiblížili i tak ožehavé téma jakým jsou drogy. Dokonalá tvárnost dřeva i fakt, že tenhle materiál neustále pracuje, dotvořil celkový výraz soch i loutek ve spojení s hereckými výkony do drásavé autentičnosti. Pro zachycení všech odstínů každodenního života je dřevo – jako materiál ke zpracování, prý nejúžasnější. Proč? „Ke dřevu patří prasklina,“ vysvětluje sochař. „Je to důkaz jeho neustálé živosti.“
A život vdechuje svým loutkám pan Jiří Šimek rád. K nejmilejším patří obživování postaviček z našich českých a moravských pohádek a pověstí. Výjimkou však nejsou ani vděční mušketýři, severští skřítkové či skřeti. „Je zajímavé, že rozdíl kultur je více než patrný právě v pohádkové oblasti. Je to až neskutečně úžasné. Tak například Seveřani – k nim patří zlí trolové, skřeti či krutý perl gint,“ přibližuje nám svůj svět pan Šimek. Naše pohádkové bytosti jsou prý většinou poetické. Je to na první pohled patrné z výrazů, zapracovaných do loutek. Punc výjimečnosti tak objevíte téměř na každé. Sehrát s nimi loutkové představení by musela být opravdu nádhera Autor je však tvoří především k vystavení. Některé svojí velikostí dosahují až jednoho metru.
V ateliéru objevíte kromě marionet, taky sochy a obrazy. Jiří Šimek patří k několika málo umělcům u nás, kteří tvoří svá díla v několika odlišných uměleckých oborech – je malíř, sochař i loutkař. „Neupřednostňuju první, druhé ani třetí,“ usmívá se na nás, tentokrát už se štětcem v ruce. „Naopak jsem hrozně rád, když už mě někdy od té palice bolí ruce, tak jdu nahoru třeba malovat nebo kreslit.“ Současně se tak rodí několik děl. V dílně pan Šimek dodělává dřevěnou madonu, v ateliéru zas připravuje maketu hlavičky loutky čerta, na plátně zanedlouho vykvete slunečnice a na zahradě jsou k vidění dřevěné sochy v životní velikosti.
A kde si můžete obrazy, loutky a sochy Jiřího Šimka prohlédnout? Až do konce května budou k vidění v městském muzeu a galerii v jeho rodném městě – v Hlinsku. Příští rok pak připravuje velkou výstavu pro italské Miláno.
